Krev teče vždycky červená

Detailní popis produktu

Doby, kdy Plavena byla chudou rybářskou zemí, jsou dávno pryč. Dnes je z ní koloniální velmoc s císařem jako jediným svrchovaným vládcem. Ačkoliv ve stínu jeho majestátu blednou samotné hvězdy, i on jednou zemře. A co se stane pak? Za koho se postaví armáda? Jak se zachová mocná pozemková aristokracie? Co udělá vlivná klika magiků z Východluní? Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená. „Kniha mě bavila, hlavně z toho důvodu, že i když je v příběhu nějaká klidnější část, víme, že je to jen klid před bouří a přijde zase akce. A zrovna akce, diplomacie, konflikty mezi postavami, jsou napsané tak, že drží člověka v napětí a nutí ho číst dál. Jsou knihy, u kterých mi nevadí je mezi kapitolami odložit, u Krev teče vždycky červená jsem s tím měla občas problém, protože jsem potřebovala vědět, jak to je dál. Autorka dobře buduje zápletku a nic nenechává nedotažené. A protože jsem hrozná potvora, tak si taky užívám černý humor a týrání postav.“ Tereza Kadečková „Kniha o Magnólii se mi četla výborně, vtáhla mě do děje a nenechala odpočinout. S každou další stránkou jsem byla zvědavější, co dalšího přinese, a jak se přitom hrdinka nadře. Bavily mě zvraty, překvapení i lehké erotično, dostávala jsem chuť na víno vždycky, když si ho vychutnávala Magnólie. S napětím jsem čekala, kdy se sejdou všechny dějové linky a poznávala nové postavy v propracovaném světě, kde se mágové a psionici dostávají do sporů a Magnólie u toho nemůže chybět. Myslím, že si příběh užijete až do samého konce, tak jako já.“  Marta Drahovzalová „Kniha je velice čtivá. Psána z pohledu různých postav a čtenář rád drží palce zrovna tomu, o kom čte. Postavy nejsou černobílé a občas se člověk diví, jak nakonec zareagují a na čí stranu se přidají. Celkově byl příběh uvěřitelný, jen mě mrzela ztráta oblíbené postavy…“ Pavel Oberreiter